usmev

Vzpomínky

Začátek mám za sebou, teď jen přijít na to, co napsat. Všechno na co vzpomínám? Nebo si jen vymýšlet aby se to dobře četlo?

Vzpomínky, to je to nejkrásnější a nejbolavější , co má každý z nás. I já je mám. Vzpomínky na bezstarostné dětství, bláznivé mládí na škole, poznávaní života po svatbě a život. Život který začíná tím, že svůj život spojíš s někým jiným. S někým, o kterém si myslíš, že je ten jediný kdo ti bude rozumět, o koho se můžeš opřít a kod tu bude vždy s tebou. Nádherné představy. Nádherné a tak zavádějící. Nikdo nedokáže být vždy jen pro tebe, nikdo neumí vždy podat pomocnou ruku, když to potřebuješ. Není to pláč nad rpzlitým mlékem, ale jen stesk, že sny se ne vždy vyplní.

Pamatuju si na den, kdy jsem stála v bílých šatech před zrcadlem a najednou jsem si uvědomila, že to už nedokážu vrátit, ale že mám poslední šanci říct - tohle přeci nechci !!! Jenže, to se přece nesluší. Tehdy se to neslušelo. Proto jsem jak ve snu šla a stala se vdanou paní. Kolik lidí to takhle cítilo. Nebyla jsem sama, snad. I ty sliby, všechno se změní, budu jen ty a já a naše krásné všechno. Po čase jsem si uvědomovala stále víc a víc, že i tohle byl jen sen. Věřila jsem mu a nesplnil se. Tak jako spousta ostatních.



Komentáře k článku

Vytvořenou službou P-C.cz - Vlastní blog z vlastního PC. Mapa stránek